Protokol dynamické konfigurace hostitele DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) byl vyvinut z protokolu BOOT (BOOTP). Oba protokoly jsou popsané v RFC 2131 (DHCP) a RFC 951 (BOOTP).
DHCP obsahuje všechny funkce známé z BOOTP, to znamená, že DHCP od konsorcia ISC (Internet Software Consortium) obsahuje server BOOTP a další funkce spolu s dynamickým přidělováním adres. Oba protokoly slouží k přidělování IP adres uzlem v síti.
Uzel s nepřidělenou IP adresou odešle žádost o IP adresu serveru DHCP. Server DHCP mu přidělí volnou IP adresu a pošle mu odpověď. Navíc tato odpověď obsahuje například jméno domény, IP adresu serveru názvů nebo IP adresu směrovače. Přenos všech konfiguračních parametrů probíhá automaticky, v závislosti na zvolené metodě.
Systém názvů domén DNS (Domain Name System) je používán na propojení IP adresy s názvy domén. Obvykle je pro uživatele jednodušší pamatovat si názvy domén (ngnlab.eu) než jejich IP adresy (147.175.103.213). IP adresy jsou požadovány třetí vrstvou síťového modelu pro spolehlivé směrování dat přes síť.
Kromě tradičního ukládání a mapování IP adres a názvů domén, DNS obsahuje doplňkové informace, pomocí různých typů záznamů. DNS dokáže zpracovat záznamy například záznamy certifikátů, záznamy o místě, záznamy s informacemi o službách a mnohé další.
Protokol přenosu hypertextu HTTP (Hypertext Transfer Protocol) je protokol na aplikační vrstvě používající mechanismus požadavek/odpověď a je jedním z nejpoužívanějších protokolů na internetu pro webové služby.
Klient posílá požadavek na server, který obsahuje požadovanou metodu, URL a verzi protokolu. Dále následuje zpráva ve formátu víceúčelového rozšíření internetové pošty MIME (Multipurpose Internet Mail Extensions), obsahující požadované parametry a hlavní obsah. Požadavek se posílá pomocí TCP spojení se serverem (relace HTTP). Server reaguje odpovědí, která obsahuje stavový řádek ve formátu: verze protokolu, chybový/stavový kód. Za tímto řádkem následuje zpráva ve formátu MIME obsahující informace o serveru, metadata a hlavní obsah.
Rozšiřitelný značkovací jazyk XML (Extensible Markup Language) je hlavním mechanismem pro reprezentaci strukturovaných dat. Data v dokumentu XML jsou strukturována do stromu elementů. Každý uzel ve stromu reprezentuje jeden element. Elementy mohou obsahovat atributy, ale ty nejsou povinné. Speciální elementy nazývané "listy" mohou obsahovat text. Dokumenty XML vyžadují na začátku deklaraci obsahující verzi a kódování. Po deklaraci následuje element a data zapouzdřená v XML.
Elementy, které lze použít, jsou definovány schématem XML nebo definicí typu dokumentu DTD (Document Type Definition). Jelikož v dokumentu může být několik různých definic, XML je velmi snadno rozšiřitelný. Element XML blíže popisuje obsah, který reprezentuje. V takzvaných znacích je obsažen obsah a je tedy možné, aby byla tato data čitelně umístěna pro člověka, ale i stroje.
Protokol přístupu pro konfiguraci XML XCAP (XML Configuration Access Protocol) umožňuje klientům číst, zapisovat a modifikovat data ve formátu XML uložené na serveru. Toto může být provedeno mapováním stromu v dokumentu XML do HTTP (Hypertext Transfer Protocol) URI, které povolují přímý přístup kvůli tomu, že veškerý obsah je tak či tak uložen v XML "kontejnerech". Soubory XML jsou uloženy na takzvaném serveru řízení dokumentů XML - XDMS (XML Document Management Server), který je obvykle obyčejným HTTP serverem. Standard popisuje rozhraní mezi klientskou aplikací a serverem řídicím data XML (např. zdroj seznamu stavů "presence" nebo autorizační data pro management "presence").
Protokol přístupu k jednoduchému objektu SOAP (Simple Object Access Protocol) je protokol aplikační vrstvy. Protokol je používán pro komunikaci mezi aplikacemi přes internet. SOAP používá HTTP jako protokol nižší vrstvy.
Výhodou použití HTTP je jeho podpora mnoha aplikacemi (prohlížeče, servery, mobilní telefony) a jeho jednoduchá a levná implementace. Ostatní protokoly pro dálkovou komunikaci tuto výhodu nemají.
Architektura zprostředkování společného objektu na vyžádání CORBA (Common Object Request Broker Architecture) je také standard, který definuje protokol pro dálkové řízení komunikace. Je definována skupina řízení objektů OMG (Object Management Group). Jádro CORBA je tzv. zprostředkovatel požadavků objektů ORB (Object Request Broker). ORB je aplikační programové vybavení, které popisuje vztah komunikace klient/server. ORB je odpovědný za:
To znamená, že proces se klientovi jeví jako transparentní. Používá jen komunikaci přes CORBA. Realizace právě distribuované aplikace se nemusí specifikovat dál. Jediný standard požadovaný pro aktuální komunikaci je komunikační standard.
XML pro hovorový signál (Voice XML) je navržen za účelem vytváření audio dialogů ve službách typu syntetizovaná řeč, digitalizované audio, rozpoznávání řeči a dvoutónové multifrekvenční volby DTMF (Dual-Tone Multi-Frequency), nahrávání mluvené řeči, telefonie a mixované konverzace. Hlavním důvodem vzniku tohoto protokolu bylo spojení výhod vývoje webových aplikací a aplikací obsluhujících interaktivní hlasové služby.
Hlavním elementem XML souboru je znak <vxml>, který sestává ze dvou typů dialogů: