Nejznámější a nejpoužívanější technologie na zpřístupnění digitálního obsahu jsou DVB-S, DVB-T a DVB-C. Jak již bylo zmíněno, tyto standardy definují fyzickou a spojovou vrstvu celého distribučního systému. Celý multimediální obsah se seskupí a přenáší prostřednictvím MPEG transportních toků TS (Transport Stream).
Pokud mluvíme o mediálním obsahu, pak máme na mysli konkrétní obsah videa a audia. Je však nutné si uvědomit, že video a audiosignál vytvořený zdrojem je reprezentován analogovým signálem, který musí být konvertován do digitální podoby (pomocí analogově-digitálního převodníku), aby bylo možné využít výhod digitalizace. Analogový videosignál, který potřebuje šířku pásma 5 MHz v případě standardního evropského televizního signálu s 625 řádky, má 720 pixelů (bodů) na řádek, což dává 414720 pixelů (576x720) na jeden snímek. Po digitalizaci by takový černobílý videosignál (s frekvencí 25 snímků/s) vyžadoval datovou rychlost přibližně 83 Mbit/s (v případě barevného videa až 250 Mbit/s). Tyto bitové rychlosti jsou příliš vysoké a téměř nenasaditelné v reálných komunikacích (např. v satelitních systémech). Naštěstí videosignály i audiosignály obsahují mnoho nadbytečných informací, které lze odstranit pomocí vhodné kompresní metody.
Aplikací komprese je možné původní bitovou rychlost snížit (podle výsledné kvality obrazu a rozlišení) až na několik Mbit/s. Za tímto účelem byla založena skupina expertů na pohyblivé obrazy MPEG (Moving Pictures Experts Group), jejímž úkolem bylo vyvinout účinné kompresní algoritmy pro práci s pohyblivým obrazem (videem) na počítačích a jeho možný přenos mezi počítači a dalšími zařízeními. DVB technologie si osvojila kompresní standard MPEG-2 [20]. Tento standard podporuje různé kvality a rozlišení videa i pružnou práci s ním.
Jak již bylo uvedeno výše, DVB je vlastně soubor standardů, které definují nejen kompresi video/audio signálů, ale všechny funkce celého DVB systému, které zajistí doručení digitálního videa k uživatelům nebo jiným poskytovatelům. Takový systém DVB musí multiplexovat všechny vstupní toky (video, audio, data) do jednoho výsledného transportního toku a vyslat ho přes příslušné přenosové médium ve správné podobě. Další část této kapitoly se bude zabývat právě vytvářením výsledného transportního toku.