Satelitní systémy poskytují operátorům několik výhod z pohledu poskytování služeb koncovým uživatelům. Přirozená schopnost satelitů šířit signály do velkých oblastí na povrchu Země se využívá pro vysílání analogové televize a rozhlasu už desítky let. Tato schopnost se týká hlavně geostacionárních satelitů, které se nacházejí na geostacionární dráze, tj. ve výšce přibližně 36 000 km (nad rovníkem).
Každý geostacionární satelit se jeví pro pozorovatele na Zemi jako pevný bod na obloze, proto není nutné mít neustálý naváděcí systém na anténě.
Na druhé straně satelitní přenosy trpí kvůli zjevné úrovni chybovosti na satelitním spoji, proto každý signál, dříve než se vyšle, je přizpůsoben těmto náročným podmínkám [20].
Komunikační část (jednotka) satelitů se skládá z transpondérů. Jejich funkcí je přijmout, obnovit, zesílit, zpracovat, přemodulovat a vyslat signál zpět na Zemi.
V současnosti běžný geostacionární satelit obsahuje okolo 20 až 30 transpondérů a jeden transpondér má nejčastěji šířku pásma od 26 do 72 MHz (např. transpondéry na satelitu ASTRA 3A mají 36 MHz).
V případě satelitní analogové televize jeden transpondér zpracovává jeden televizní kanál (program). Nasazením technologie DVB do satelitních systémů jeden např. 33MHz satelitní transpondér může zpracovat 4 až 8 televizních kanálů nebo 150 rozhlasových kanálů. Zašuměný satelitní kanál vyžadoval od projektu (konsorcia) DVB definovat pro systémy DVB-S výkonné modulační techniky a zabezpečovací korekční kódy [22].
Na obrázku je možné vidět blokové schéma všeobecného systému DVB-S, MPEG-2 multiplexor multiplexuje video- a audiotoky PES z kodéru MPEG-2 s údaji v datových paketech PES, které přicházejí z IP brány stejným způsobem, jak bylo vysvětleno v předešlé části. Multiplexovaný transportní tok je dále zpracován tak, aby energie v jeho spektru byla rovnoměrně rozložena. Výsledný transportní tok je zakódovaný vnějším kodérem (Reed-Solomonův kód s kódovým poměrem 188/204), prokládaný (aby byl odolnější proti shlukovým chybám) a zakódovaný vnitřním kodérem (konvoluční kód s kódovým poměrem od 1/2 do 7/8). V další fázi je zakódovaný transportní tok modulovaný na nosnou vlnu. DVB-S používá kvadraturní klíčování fázovým posunem QPSK (Quaternary Phase Shift Keying), DVB-S2 používá modulaci 8-PSK, nebo vícestavové klíčování amplitudy a fázového posunu APSK (Amplitude and Phase Shift Keying) - 16-APSK nebo 32-APSK. Následně je signál směšováním převeden na nosnou vlnu pásma Ku, zesílený vysokovýkonovým zesilovačem a vyzářený anténou směrem k satelitu. Přijímač provádí opačnou posloupnost činností s přijatým signálem, aby získal jednotlivé video, audio a datové toky a mohl je poskytnout uživateli na koncovém zařízení (např. televizor, počítač).