Technologie DVB-T využívá pro přípravu multiplexovaného transportního toku stejné zpracování signálů, jak již bylo vysvětleno dříve. Rozdíly, které se týkají přímo standardu DVB-T a jsou způsobeny pozemním přenosovým médiem, které je použito pro vysílání, mohou být shrnuty následovně [18]:

• Přenosové médium – služby DVB-T jsou vysílány pozemně uvnitř pásma ultravysokých frekvencí UHF (Ultra-High Frequency), které zahrnuje kmitočty od 300 MHz do 3 GHz. DVB-T sdílí stejné pásmo jako analogová televize, proto její implementace závisí na uvolnění frekvencí, které jsou obsazeny analogovými TV kanály. Jeden 8MHz kanál, kterým se přenáší jeden analogový TV signál, dokáže v rámci technologie DVB-T přenést několik digitálních televizních a rozhlasových programů spolu s dalšími informacemi.
• Vysílací a přijímací platforma – technologie DVB-T dokáže využít stejnou infrastrukturu, kterou používá analogová pozemní televize (existující soustava vysílačů pro přenos a doručení k uživatelům). Na přijímací straně si ale uživatelé musí zakoupit nový přijímač, který může být ve formě samostatného zařízení (set-top box) nebo je integrován přímo v koncovém zařízení (např. v televizoru).
• Modulační schémata – vysílač DVB-T (i přijímač) vykonávají téměř stejné operace s transportním tokem, jako tomu bylo v případě systému DVB-S. Transportní tok je náhodný, zabezpečený proti chybám (Reed-Solomonův a konvoluční kód), prokládaný, namodulovaný. Platná modulační schémata jsou QPSK a vícestavové kvadraturní amplitudové modulace QAM (Quadrature amplitude modulation) - 16-QAM, 64-QAM. Protože pozemní prostředí je charakteristické vícecestným šířením, tj. vysílaný signál se šíří do cíle (antény přijímače) více dráhami (v důsledku odrazů od různých objektů: budovy, stromy, kopce, zem apod.), bylo pro DVB-T definováno další schéma modulace a multiplexování. Je to multiplex s ortogonálním frekvenčním dělením OFDM (Orthogonal frequency-division multiplexing). Při této modulaci se signál přenáší pomocí velkého počtu nosných frekvencí [20].