Síťové architektury WDM [53] mohou být rozděleny do dvou širších kategorií: architektury se širokým pásmem a výběrem (B&S) a architektury směrování vlnových délek (WR).
U sítí B&S WDM jednotlivé uzly vysílají na rozdílných vlnových délkách. Jejich signály jsou vysílány pasivním zařízením uprostřed sítě všem uzlům. V tomto případě je pasivním zařízením optický hvězdicový vazební člen. Tento vazební člen kombinuje signály ze všech uzlů a doručuje část z výkonu každého signálu na každý výstupní port. Každý uzel využívá laditelný optický filtr pro výběr požadované vlnové délky pro příjem.
Tento typ sítě je jednoduchý a vhodný pro použití v sítích LAN a MAN, jakož i v přístupových sítích. Počet uzlů v těchto sítích je omezen jednak počtem vlnových délek, protože ty nemohou být použity v síti vícenásobně, jakož i výkonem vysílaným z uzlu, který musí být rozdělen mezi všechny přijímače v síti.
Sofistikovanější a praktická architektura v současnosti je ta, která využívá směrování vlnových délek. Uzly v této síti jsou schopny směrovat rozdílné vlnové délky ze vstupního portu na rozdílné výstupní porty. Toto umožňuje sestavit současně několik světelných drah používajících stejné vlnové délky v síti; tj. kapacita může být znovu použita prostorově. Tyto světelné dráhy používají stejnou vlnovou délku na celé délce své cesty. Toto omezení je platné pouze v případě, že síť nemá schopnost konvertovat vlnové délky. Architektura se zároveň vyhýbá vysílání výkonů k nechtěným přijímačům v síti. Typ sítě je vhodný pro použití v sítích MAN a WAN, jakož i v meziústřednových a místních sítích.